THE CORONA LANTERN - Consuming The Tempest CD 2015, Seabeast Production
Tam někde v koutě, ve stínu minulosti leží stará ohmataná panenka. Má ještě nedokonalý výraz, dřevěně hledící do tmy. Vzpomínáte na dávné časy, kdy jste si v tomhle dnes opuštěném domě hráli se svými sourozenci? Na povrch zde vylézají všechny starosti, pláč i smutek, které jako černé sny, strašící bohužel někdy i ve světě dětí. Sem, mezi oprýskané stěny, do hnědo černého a rezavého světa patří loňská deska "Consuming The Tempest" odnepaměti. Jsem u doom metalových nahrávek hodně opatrný, opravdu si vybírám jen ty nejzajímavější kousky a pražská hydra THE CORONA LANTERN se do užšího výběru dostala až po dlouhé době. Zakousla se do mě o to víc hluboko a bolestivěji.
Jsem pocitový posluchač, hudbou zde tentokrát učarovaný, určitou monotónností (která je snad jedinou mojí výtkou) hozený až do pochmurné temné mantry. Otevírám vrzající dveře do dalších pokojů, přede mnou se odehrávají staré černobílé filmy. Vyzdvižena budiž hlasová práce vokalisty Dahlien. Je ji, stejně jako celý tenhle zádumčivý počin, radost poslouchat. Obzvláště, když svoji mysl naladíte na smutek, samotu, niterné prožitky plesnivějících vzpomínek. Novinka "Consiming The Tempest" je jako opuštěný obraz, kreslený pouze uhlem. Na české scéně jsou Pražané úkazem, v širším, řekněme evropským měřítku, pak velkým příslibem. Tahle tryzna se rozhodně povedla a stala se na dlouhou dobu mým stínem, našeptávačem, průvodcem.
sumarizace:
Česká doom metalová kapela THE CORONA LANTERN vydala loni album, které vás zmrazí. Ostré, hutné, dunivé riffy, skvělý hlas a jasně hmatatelná temnota vás přenese do země stínů. "Consuming The Tempest" působí jako černá vzpomínka, jako noční můra, která najednou obživla. Na to, že se jedná teprve o první dlouhohrající album kapely, je zde předkládán opravdu hodně návykový materiál. Hudba této nahrávky drásá, bolí, je krutá, chladná a zákeřná zároveň. Cítím v ní velký černý potenciál do budoucna. Album je jako nějaká temná mantra, opakovaná samotnou Smrtí. Doom metalová tryzna, která vás vezme na výlet do temných snů! Doporučuji!
Asphyx says:
Czech doommetal bandTHECORONALANTERNreleasedlast year analbum thatfreezes you.Sharp,dense, roaringriffs,great voice andclearly realdarknesstransport youto the land ofshadows."ConsumingTheTempest" lookslike a blackmemory,a nightmarethatsuddenlycame to life. Consideringthis isthe firstfull-length albumof the band, there's presentedreallyaddicting stuff.The musicof this recording lacerates, hurts,it iscruel, cold andviciousat the same time.I feel itsbig blackpotential for the future.The album islike adarkmantra, repeated by the Death itself.Doommetal remembrance ceremony,which will take youon a tripinto the darkdreams!I recommend!
Příběh padesátý druhý - Flanelovému grunge nevěřím
Kluci a holky ve flanelových košilích se mi zpočátku zdáli docela příjemným zpestřením oproti heavy a glamovým pozérům. A to včetně jejich odporu proti vesnickým přiblblým zábavovkám. Jenže pak jsem zjistil, že to je taky póza a začal jsem si z nich dělat stejnou srandu jako Prcalík s Kytkou. Jana na chvilku sice podlehla kouzlu Kurta Cobaina, u nás v partě nechvalně známého jako Kokain, ale přešlo ji to po pár jeho prohlášeních v tisku. Největší problém asi byl, že nám přišla tahle uměle vyvolaná vlna hrozně nudná. "Tohle není nic novýho, vždyť je to recyklovanej punk, jen s tím, že maj lepší voblečky, to aby se to líp prodávalo": takhle zahajoval debaty v hospodě Kytka a my jen přitakávali.
Holky na to ale letěly a tak se v Boleslavi začaly objevovat partičky s nápisy NIRVANA na tričkách, všichni z nějakého mě dodnes neznámého důvodu jezdili na Mírovém náměstí na skateboardech a my si najednou připadali tak trošku mimo. Grunge přitáhlo ještě mladší kluky než jsme byli my. Tíhli jsme spíš ke starým máničkám, k heavíkařům a rockerům z dávných dob a tak jsme si najednou v sedmnácti přišli "staří". Párkrát se docela situace vyhrotila, to když jsme chodívali z hospody U Dubu a z prdele lovili prkýnkáře. To se člověk rozeběhne, přišlápne sportovci vzadu skate a pak jen koukáte, jak padá. Docela sranda, zdálo se nám. Jenže ty kurvy se na nás jednou domluvili a dali Prcalíkovi pořádně do huby.
Samozřejmě jsme to tak nenechali, uspořádali odvetu a protože nás bylo pořád víc a měli jsme něco odpráno, tak byl pokoj. Grunge mě a mé kamarády začal doslova srát. Pár kapel sice občas nahrálo dobré album, ale vždycky mi vadilo takové to neučesané rádoby rebelství, kterému dodnes vlastně pořádně nevěřím. Lepší to bylo s dívkami, které si začaly konečně nechávat dlouhé rovné vlasy a přestaly s těma hroznejma trvalejma (neplatí pro vesnice, tam se to drželo ještě snad deset let). "Víte co je nejhorší": ptával se pravidelně v hospodě Prcalík. "Když grunge holka slehne s depešákem": dodáváme všichni sborem a Jana pak ještě: "No a chudák dítě".
Dole v Debři, kde byla diskotéka, na které se hrával i metal, jsme měli svoji vyhrazenou hodinku. Někdy kolem jedenácté nám tamní DJ odehrál pár skladeb, my si zařádili a pak se zase přemístili do vedlejšího hostince. Zajímavé bylo, že pro grunge maniaky jsme byli "ti hrozní špinaví metalisti". Kytka dokonce přivedl jednou dívku, zblblou z časopisu Bravo a jejich článků pro drsňačky a rebelky, na panely. Odešla s pláčem, to když jsme si z ní dělali trošku debilně srandu, že neví, kdo je Conrad Thomas Lant (Cronos). "S tou bych teda chodit nemoh": procedil mezi zuby Prcalík a nic ho nedojal překrásný zadek, kterým tahle holka tak krásně kroutila.
Grunge hnutí jsme my, šílení maniaci z panelů, nikdy nepodlehli. Čas samozřejmě náš ortodoxní přístup mnohdy otupil, člověk se stává přeci jen lety přístupnější, ale flanelovému grunge pořád nějak moc nevěřím.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Ave
SULPHUR! Nedávno jste vydali dosud čerstvou novinku „Omens of Doom“. Jsem
z ní doslova nadšen. Jaké na ní máte ohlasy, jak ji vnímají fanoušci a co
hudební kritici?
Thomas: Děkuji! Momentálně
jsme velmi spokojeni s naší novou deskou. Recenze na „Omens of Doom“ jsou
zatím skvělé! Dostali jsme několik top hodnocení, ale většina byla hned pod top
alby a samozřejmě, jak se předpokládalo, se objevilo pár ne úplně pozitivních
recenzí hned uprostřed. Reakce od fanoušků byly také skvělé. Většina lidí,
kteří mají rádi Sulphur, tak vědí, že naše hudba není úplně snadná na poslech a
že může být docela náročné jí pochopit na poprvé. Ale naštěstí většina
z nich dala albu čas a nechala ho v sobě žít a odhalit svoji
strukturu a kouzlo.:))
Líbí
se mi určitá temnota, která je z vaší tvorby cítit. Jako bych se procházel
lesem v noci, někde u vás na severu v Norsku. Ovlivňuje vás hodně
prostředí, ze kterého pocházíte? Promítá se nějak to, odkud procházíte, do vaší
tvorby?
Øyvind: Tím si nejsem úplně
jistý, možná mě při psaní hudby hluboko uvnitř inspiruje prostředí. Řekl bych ale,
že největší vliv na mě má poslech ostatních kapel a hudby. Hodně mě inspirují
dobré koncerty, nebo poslech nové muziky. Snažím se být ohledně hudby
v obraze, tak jak to jen jde a snažím se poslouchat všechny druhy muziky,
abych z nich dostal inspiraci. Vše od metalu, roku a dokonce i popu.
Osobně si myslím, že je důležité poslouchat všechny druhy muziky a ne je jeden.
Tak se člověk dostane k inspiraci a nestane se, že bychom všichni zněli
stejně nudně a předvídatelně.
Jakým
způsobem u SULPHUR vnikají nové skladby? Jak probíhá samotný proces tvorby
nového materiálu? Kdo je autorem hudby?
Øyvind: Já skládám veškerou
hudbu a Thomas píše texty. Já skládám hudbu u sebe ve studiu předtím, než ji
prezentuji před ostatními členy kapely. Oni se svoje části naučí doma a pak se
sejdeme ve zkušebně a začínáme zkoušet a dávat dohromady materiál. Každý si k songu
řekne to svoje, ale většinou je všechno, co se týče struktury, hotové už při
zkoušení. Náš nový kytarista Martin nám přispěl s pár dobrými kytarovými
sóly, která, podle mě, dala naším písním něco navíc.
Skvělý
je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. Nahrávali jste v
Conclave & Earshot studios. Proč právě tam? Mluvili jste do výsledného
zvuku?
Øyvind: S Conclave
& Earshot studio pracujeme od roku 2005, od vydání našeho druhého dema,
takže pro nás to byla jasná volba, když jsme začali nahrávat pro Omens of Doom.
Navíc se s kluky ze studia známe osobně a s Bjørnarem jsem hrál ve
Vulture Industries. Protože jsme pracovali s Bjørnarem tolik let, tak už
zná náš zvuk a je pro nás rozhodně jednodušší rozhodování o finálním zvuku.
Měli jsme před nahráváním vizi, jak by album mělo znít a myslím, že Bjørnar
uhodil hřebíček na hlavičku, co se týče zvuku. Myslím, že album zní skvěle a
jsme s finálním produktem opravdu velmi spokojeni. Herbrand Larsen odvedl
skvělou práci, co se týče masteringu, a myslím, že zvuk posunul ještě výš.
Zajímavý
a poměrně netypický je obal novinky. Jestli se nepletu, tak je pod ním podepsán
Eivind Huse z VULTURE INDUSTRIES. Proč jste oslovili právě jeho a jak jste
cover vybírali? Vím, že s vámi hrál kdysi na kytaru. Co má vlastně titulní
obraz znázorňovat? Pořád se na něj dívám, nutí mě přemýšlet, ale pořád nemůžu
přijít na to, co nebo kdo to vlastně je? Bájný Pegas?
Thomas: Obraz na obalu alba
dělal rumunský umělec Costin Chioreanu, který také pracoval na obalu alba pro
Vulture Industries a mnoha dalších. Když jsme album dokončili, tak jsme ho
kontaktovali a poslali mu syrovou verzi alba. Také jsme mu poslali všechny
texty z alba s tím, aby se zaměřil především na „The Devil´s Pyre“,
ale víc instrukcí jsme nedávali. Chtěli jsme, aby nám udělal obraz toho, jak on
vnímá naší hudbu a texty. Věděli jsme, že je schopen to vyjádřit, protože jsme
viděli mnoho jeho práce a obrazů. Ale když nám poslal finální obraz, byli jsme
nadšeni. Možná jsme očekávali něco temného a hodně černého, ale když jsme
viděli rudý a psychedelický obraz, tak nás to víc než potěšilo. Všechny to hned
nadchlo. Navíc je tenhle obraz na prvním místě pro „Nejlepší obal za rok 2016“
v And Justice For Art´s soutěži. Takže se obal líbí nejen nám.
Myslím, že došlo
k nedorozumění když Eivind Huse vyfotil fotku kapely na obal. On se totiž
podílel na kytarovém sólu pro „Rise of the Mushroom Clouds“. Eivind odešel ze
Sulphur před několika lety, protože to nezvládal časově, ale byli jsme moc
rádi, že se k nám mohl připojit alespoň na chvilku na novém albu. Teď jsme
ho už nahradili naším novým kytaristou Martinem Ytrøyem.
Album
jste, stejně jako předchozí, vydali u norských Dark Essence Records. První
nahrávka byla vydána u Osmose Productions. Proč ta změna? Jak jste s Dark
Essence Records spokojeni?
Øyvind: To je docela snadná
otázka, Osmonde se nelíbilo, jak se naše hudba vyvinula od prvního alba, a
nechtěli vydat naše druhé album. Tak jsme museli najít jiný label a skončili
jsme u Dark Essence Records. Pro nás byla tahle změna pozitivní a myslím, že
s Dark Essence jsme lepší. Je také velmi příjemné být pod labelem, který sídlí
ve stejném městě, jako my a navíc jsme s většinou lidí z labelu
přáteli. Takže jsme velmi spokojeni s tím, jak to teď je.
V textech
se zaobíráte anti křesťanstvím, satanismem, temnotou, apokalypsou. Proč právě
tato témata? Chcete jimi něco sdělit, předat nějaké poselství? U nás
v Čechách jsme k podobným textům velmi tolerantní. Jak je tomu v
Norsku? Měli jste třeba někdy problémy s církví, odmítl vám někdo koncert
apod.?
Thomas: Na novém albu jsme
se snažili nezaměřovat se na anti-náboženskou tématiku, jako jsem udělal na
minulém albu. Víc jsem se soustředil na apokalypsu a šílenost lidstva a jak se
pomalu ženeme ke zkáze. Je samozřejmě snadné najít inspiraci
v náboženství, protože tam jsou ti nejvíc odsuzující a zkázu řešící lidé.
Také věřím, že mnoho náboženství má za následek to, že žijeme v tak temném
světě. Jen se podívejte na zprávy, kde jsou lidé uctívající „Boha“, kteří
tvrdí, že zabíjejí druhé, protože mají od boha povolení. To šílenství, které ve
světě je jen díky tomu, že existují nějaké staré knihy, je pro mě
v moderním světě neskutečné.
Texty na „Omens of Doom“
jsou o přírodních katastrofách, kdy se nás matka příroda snaží zničit. Také
mluvím o člověkem způsobených katastrofách, jako je nukleární válka, hlad,
epidemie a o světě zasaženém těmito katastrofami. Katastrofy jsou totiž podle
mě docela reálně blízko. Každý text na albu je jedním znamením zkázy.
Norsko je velmi liberální a
muzikanti mají v textech dost svobodu. Není zde tedy moc problém vyjádřit
svůj názor na různé věci. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by byl koncert
v Norsku zrušen.
V roce
2010 jsem vás viděl u nás v Plzni na festivalu Phantoms of Pilsen. Letos
byste se měli znovu vrátit. Jak se vám u nás v České republice líbí? Co
říkáš na naše fanoušky? Jsou jiní, než ty v Norsku?
Thomas: Skvělé bylo hrát na
Phantoms of Pilsen v roce 2010 a doufáme, že to bude stejně skvělé i tento
rok. Před českými fanoušky je radost vystupovat.! Norské publikum je trošku
klidnější než většina Evropy, ale pořád si hraní v Norsku užíváme. V Praze
jsem byl jednou na dovolené, než jsem vyrazil do Plzně. Takže o levných a velmi
dobrých pivech už dávno vím. Navíc jsme dostali výborný domácí guláš, když jsme
hráli na Phantoms of Pilsen v roce 2010, takže víme, že umíte i jídlo.
Českou republiku mám rád a rozhodně se tam chci na dovolenou vrátit.
Jsou
nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?
Thomas: Poslední dobou
poslouchám Mistur s „In Memorian“ a Panychida s „Haereticalia“.
Øyvind: Teď poslouchám nové
El Caco s albem „7“ a také jsem teď objevil novou norskou kapelu Jadudah
s jejich albem „Strangers“, které je podle mě velmi slibné.
Znáš,
posloucháš nějaké kapely z České republiky?
Thomas: Poprvé jsem slyšel o
Panychidě, protože Honza nám pomáhal s přípravou naší šnůry a koncertem na
Phantoms of Pilsen v roce 2010. Teď poslouchám Heareticalie a to se mi moc
líbí. A to je asi všechno, na co si teď vzpomenu.
Co
chystají SULPHUR v nejbližších měsících?
Øyvind: Snažíme se domluvit
nějaké koncerty, ale spíš čekáme, co přijde. Zatím nemůžeme nic slibovat. Taky
jsme začali pracovat na novém albu a zatím máme složené dva nové songy. Mimo to
se samozřejmě chystáme na koncert na festivalu Phantoms of Pilsen, který bude
určitě skvělý.
Děkuji
za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny
dobrých nápadů.
Thomas a Øyvind: Moc
děkujeme Deadly Storm za skvělou recenzi a milá slova! Doufáme, že se uvidíme
na Phantoms of Pilsen!
Ave SULPHUR! Recently you have published a fresh new
album “Omens of Doom”. I just love it. How are the reviews on this album, how
fans react and how about music critics?
Thomas: Thank you! We are very pleased at the moment,
with our new album out and about. The reviews of “Omens of Doom” have been
great! We have got a couple of top ratings, but mostly right beneath the top
and a few, as expected, not so good ones down in the middle. The reactions from
our fans have also been great. Most of the people that likes Sulphur knows that
our music is not easy listening and that it might be challenging to grasp at
first, but thankfully most of them give the album time and lets it grow to
reveal its structure and magic;)
I like the darkness which you can feel from your work.
I feel like going through a forest in the night somewhere in the North in
Norway. Are you guys influenced by the environment which you came from? Does it
influence your music?
Øyvind: Im not sure, maybe the environment inspires me
when I write music deep back in my mind but I really don´t know. I would say
that I get most of my influences from listen to other bands and music. I can
get very inspirated when I go to a really good consert or listening to new
music. I try to keep myself updated as much as possible on whats going on with
new music and I listen to all kinds of music to get my inspiration, everything
from metal, rock and even pop music. I think it´s important to not only listen
to one type of music to get inspiration, and then we would probably just end up
sounding boring and predictable.
How SULPHUR compose new songs? How this process works?
Who is the author of your music?
Øyvind: I compose all the music and Thomas writes all
lyrics in the band. I write the music in my home studio before I present it to
the other guys in the band. They learn their parts at home and we meet up at
our rehearsal place and start processing the material. Everybody has a saying
in how the song would turn out, but mostly the songs are pretty much done
structure wise when we start reherarsing them. Our new guitar player Martin has
contributed with some really nice guitarsolos, which I think, gave many of the
songs that little extra touch.
What is amazing is the sound of your album. It is
dark, cold and sharped at the same time. You recorded in the Conclave &
Earshot studios. Why there? Did you talked about the final sound?
Øyvind: We have worked whith Conclave & Earshot
studios since our second demo tape back in 2005 so for us it was the natural
choice when we started the recording process for Omens of Doom. We are also
personal friends with the guys at the studio and I also play together with
Bjørnar in Vulture Industries. Since we have been working with Bjørnar all
these years he knows our sound and it makes it easier for us when we try to
find that final good sound that we are after. We had a vision about how it
shold sound this time and I really think Bjørnar hit it spot on, I think it
sounds amazing and we are very pleased with the final product. Herbrand Larsen
also did a very good job with the mastering of the album and I think he did
that little extra to lift the sound were it shold be as well.
What is very interesting and abnormal is the cover of
the album. Correct me if I am wrong, but the author of the cover is Eivind Huse
from VULTURE INDUSTRIES. Why did you asked him and how did you choose the
cover? I know he played with you on guitar. Why does the cover mean? I have to
look at it all the time and it makes me think. However, I have no idea what or
who it is on the picture. The mythical Pegasus?
Thomas: The cover artwork is made by the Romanan
artist, Costin Chioreanu, who also have made cover artworks for Vulture
Industries amongst many others. We contacted him when the album was finished
recorded and we were able to send him a raw mix of the material. We also sent
him all the lyrics from the album with the focus on “The Devils Pyre”, but no
more instructions than that. We wanted him to make an artwork out of his
impression of the music and the lyrics. We knew that he was more than capable
because we have seen many of his artworks. When the cover art was finished
though, we were awestruck. Maybe we expected a darker or more black colored
artwork, but when we saw the crimson colored and psychedelic work we were
pretty damned pleased. Everybody liked it at once. The artwork is also, as we
speak, on the first place for the title "The
best cover art of 2016 so far” in And Justice For
Art’s contest, so we are not the only ones that like the cover.
I think there has been a misunderstanding as Eivind
Huse took the pictures of the band for the cover. He has also contributed on a
guitar solo on “Rise of the Mushroom Clouds”. Eivind quit Sulphur some years
ago because of time issues, but we were happy that he could get a small touch
on the new album. He is now replaced by our new guitarist, Martin Ytrøy.
Your album was published by Norwegian Dark Essence
Records, just like the previous one. The first record was published by Osmose
Production. Why the change? How is the Dark Essence Records? Are you satisfied?
Øyvind: It´s quite simple, Osmose did not like the way
our music developed after the first album and did not want to release our
second album, so we had to find a new label and ended up at Dark Esence
Records. For us the change of labels was a good thing and I think we are much
better of now at Dark Essence. It´s nice to be on a record label that is based
in the same city as us and we are also friends with many of the guys at the
label so we are very happy to be were we are now.
In your lyrics you are talking about
anti-Christianity, Satanism, darkness, apocalypse. Why these topics? Do you
want to say something by this? To share some kind of message? In the Czech
Republic we are very tolerating with those topics. How about in Norway? Have
you ever had problems with the Church, did someone ever turn down your concert?
Thomas: On the new album I have tried to focus less on
anti-religious themes then I did on the previous ones. I have focused more on
apocalypse and the madness in humanity and how we slowly are carving our way
towards our own doom. It is of course easy to find inspiration in religions as
they are the most condemning and doom speaking peoples. I also mean that many
religions are the main cause that the world is on a dark path towards its doom.
Just watching the news and seeing “Gods” people claiming their right to kill
others because of their different view of life. The madness of following
outdated writings in a modern world is truly amazing.
The lyrics on “Omens of Doom” are about natural
disasters, where mother earth herself tries to get rid of us. I also write
about man-made disasters such as nuclear wars, famine, plagues and a world
after those devastating disasters. Disasters I feel is pretty plausible to come
to happen in the future. Every lyric on the album is one omen of doom.
In Norway we are very liberal and we have the freedom
of speech so there is manly no problem to have strong opinions about different
things. I have never heard of any concerts that has been turned down in Norway.
In 2010 I saw you in Pilsen on the Phantoms of Pilsen
festival. This year you are supposed to come back. How did you liked the Czech
Republic? What do you think about the Czech fans? Are they different from the
ones in Norway?
Thomas: Playing at Phantoms of Pilsen was very
satisfying when we did it in 2010 and hopefully it will be just as fun this
year. The Czech fans are a great to perform in front of! The Norwegian audience
are probably a bit more calm then many of the European fans, but it is still
enjoyable to play in Norway as well. I have been to Prague once, on holyday,
before I went to Pilsen so I already knew about the cheap and very good beers.
We also got a very good home-made goulash when we played at Phantoms of Pilsen
in 2010 so we know that you are good with food as well. I like Czech Republic very
much so I am defently going back on another holyday there in the future.
Are there any good albums which you want to share with
us from the past few months?
Thomas: I have been listening to Mistur with “In
Memorian” and Panychida with “Haereticalia”.
Øyvind:
Right now im listening to the new El Caco album "7" and I also
recently descoverd a new norwegian band called Jadudah with the album "Strangers"
which I think is very promising.
Do you know of listen any Czech bands?
Thomas: Honza from Panychida was helping out on the
tour we did at the time we played on Phantoms of Pilsen in 2010 so I first
heard of that band then. I am currently listening to their new release, Haereticalia, and I like it a lot. Other than that I can’t recall anyone
else right now.
What does SULPHUR plan for the next few months?
Øyvind: We try to fix some gigs here and there and we
just have to see what happens, so far there is nothing confirmed. We have also
started making new music for our next album and so far we have two new songs
composed. Other than that we are of course preparing for the gig at Phantoms of
Pilsen, which is going to be a great experience.
Thank you so much for the interview and I wish you a
lot sold albums, hundreds of crazy fans and tons of good ideas.
Thomas and Øyvind: Thank you very much, Deadly Storm,
for an awesome review and all the kind words! Hope to see you all at Phantoms
of Pilsen!
CD 2016, Non Serviam Records Jak se tak rozhlížím po internetu, tak se mi zdá, že spousta lidí neví, co si má s novinkou švýcarských STORTREGN počít. Někteří ji odsuzují, že není blackově čistá, případně některým vadí, že se nehraje jen melodický death metal. Já bych klidně přidal i slyšené odkazy na klasický heavy kov. A hlavně, díky tomu, že si pánové tak trošku dělají, co chtějí, je letošní počin opravdu pestrým albem. Je studené i dynamické zároveň. Občas ošklivě blackové, to aby byly zachovány aspekty undergroundu. Vystopovat lze kousky DISSECTION, THULCANDRY, BLACK HORIZONS, ale i HYPOCRISY a spousty dalších smeček, které balancují na pomezí tmy a melodie. Osobně si album vcelku užívám, líbí se mi ta řemeslná čistota, sázka na dobrý riff i mnohovrstevnatost skladeb, ale dochází u mě i ke chvilkám, kdy se nedokážu příliš soustředit. Nebo lépe, občas neudržím pozornost. Chybí mi víc síry, hnisu, rebelství. Každopádně, pokud máte rádi podobné, do studena hozené desky, tak neváhejte, budete na vrcholu blaha. Nahrávka je svým způsobem přístupná, mohla by oslovit i širší posluchačskou základnu, případně přivést nějakou tu mladou drobotinu k většímu vnímání hudebního extrému. Nečekejte zázraky, ale novinka se opravdu hrozně dobře poslouchá. Je možná na black/melo-death až moc přívětivá, ale tentokrát to není vůbec na závadu. Jedná se jednoduše o takovou příjemnou, pohodovou desku, skvěle a zručně zahranou.
sumarizace:
Švýcarská metalová smečka STORTREGN do nás letos sype velké množství melodií, tmy, chladu i smrti. Máme tu čest s kombinací severského blacku s melodickým death metalem. Výsledkem je přívětivé, studené album, které by mohlo oslovit všechny příznivce monumentálních melodií, ostrého hlasu i atmosféry zasněžených plání. Novinku si užívám, líbí se mi její energie a schopnost kapely vytvořit dobrý motiv. Občas sice nahrávka ztrácí trošku na síle, ale jinak ji považuji za velmi dobrou. STORTREGN vás pomocí své hudby zmrazí do kostky ledu! Za mě palec nahoru.
Asphyx says:
Swiss metal bandSTORTREGN is loading us with large amount of melody, darkness, cold and death this year. We have honour with a combination of northern black with melodic death metal. The result is pleasant, cool album that would appeal to all fans of monumental melodies, sharp voice and the atmosphere of snowy plains. I enjoy the news, I love its energy and ability of the band to create a good theme. Sometimes it might lose a little bit on power, but otherwise I find it very well. STORTREGN will freeze you in ice cubes! For me thumbs up.
CD 2016, Napalm Records Uprostřed místnosti stojí rakev. Pozůstalí chtěli, aby byl jejich předek vystaven. Obřadní síní se vznáší divný zápach, to konzervační látky, kterým je tělo napuštěno dávají na srozumění, s kým máte tu čest. Jednotliví členové smutečního setkání přistupují k zemřelému, shlížejí do voskové tváře a pokládají květiny k jeho patám. Svět se zdá být hodně temné místo. Vše se ještě zhorší, když získám neobytný pocit, že nám chce nebožtík něco říct. Nestane se tak. Zazní místo toho první melodie z nové desky německých death metalistů DAWN OF DISEASE a vozík s rakví začne pomalu zajíždět do krematoria. Všichni pláčou až do té doby, než se ozve z místnosti za oponou nelidský řev. "Nebyl o dobrý člověk": pronese tiše asi stoletá paní, které si dosud nikdo nevšímal. Všichni raději utíkáme pryč. Se záhrobím není dobré si zahrávat.
Když jsem psal kdysi recenzi na minulou desku "Crypts of the Unrotten", doufal jsem v ní, že se tahle německá smečka nevydá příliš "melodickou" cestou. Bohužel se tak stalo a já mám najednou před sebou album, které mě příliš nebaví. Cítím z ní inspiraci KATAKLYSM, severskými partami jako jsou BLOODBATH a HYPOCRISY. Jestliže jsem kdysi vkládal do kapely naději a těšil se na nové skladby, tak se rovnou přiznám, že jsem zklamán. Bývalo to ostré, temné koření a najednou je to jen vyvanulý a stokrát vylouhovaný čaj. Je to slabá deska přátelé, tedy alespoň pro moji maličkost. Nedočkáte se žádných záhrobních tanců, ani krutosti, jen obyčejných melodií, kterých naleznete všude velkou spoustu. Mě nakonec novinka natolik otrávila, že jsem neměl (a nebudu) na ní mít chuť. Pokud se ale v podobných odlehčených záležitostech rádi přehrabujete, budiž vám přáno. Já se poohlédnu raději jinde.
sumarizace:
DAWN OF DISEASE nám přinášejí další dávku komerčního death metalu. Očekávané, stále stejné postupy, otřepané melodie a absolutní ztráta energie. Letošní album už může zaujmout asi jen davy začínajících metalistů. Pro mě kdysi srdcová kapela se stala obyčejnou tuctovou smečkou, která už asi ničím nepřekvapí. "Worship the Grave" mě vůbec nebolí, nedává mi žádnou energii a plyne okolo mě jako vítr. Po poslechu ve mě nezůstává vůbec nic. Jen prázdnota. Album asi bude mít úspěch, ale já vím, že se k němu nebudu raději nikdy vracet. Nudná, obyčejná nahrávka, která nepřekvapí vůbec ničím. Snad jen obal, ten je skvělý. Nerad to říkám, ale u poslechu se hrozně nudím.
Asphyx says:
DAWN OF DISEASEbring the amount of commercialdeath metal.Expected, butstillthe same techniques, trite melodies andan absolutewaste of energy.This year'salbum can be interested only forstarting metalheadscrowds. For me,onceband of my heard, it becamean ordinarypack,that can't surprise me. "Worship the Grave"doesn't hurtme at all, it doesn't givemeany electricity and is going round melike a wind. I don't feelnothing, when listening.Justemptiness. The albumwill probablybe successful, butI know, I don't return.Boring,ordinaryrecording, that isn't surprise at all. Perhaps the cover, itis great. But this is for this band a bit to much.I don't wantto say it, but I'm boring during listening.
Tracklist: 1. Worship The Grave 2. The Saviour's Tomb 3. Ashes 4. On Trails Of Death 5. Prayer For The Dawn 6. Cult Of The Fading Light 7. Through Nameless Ages 8. Outsourcing The Brain 9. Enwrapped In Guts 10. The Sky Is Empty
band:
Tomasz W. - Vocals Olli K. - Guitar Lukas K. - Guitar Christian W. - Bass Christian T. - Drums